Byt 451

Černá i bílá zloděj i víla krůpěje krve zářivě rudé propadlé tváře prachy pod polštářem roztrhlé kalhoty svatební šaty v pokoji vůně panská v posteli milenka krásná úsměv na tváři ze zvyku nevinná vražda na krku... Sousedka z bytu 451 bláznivá vědma na prsou leží mi nejhezčí na zemi...

Poupata (leden 2020)

Poupata mají barvu krve... šeď zakryla oblohu... uběhlo tolik času... Změnilo se vůbec něco? z vězení do vězení své hlavy se toulám a chvíli si myslím, že jsem se osvobodil... sloni s vetchými nohami se loudají Dalího obrazy a moje láska k nim roste... vědění znamená smutek... růže hoří a je krásná, zastavil se čas, nebo to je jenom pocit?

Je půl páté ráno

múza je furt stejně mrtvá, mrtvolnost mršiny je všudypřítomná, drápe se po podlaze a po zdech, a umělci jsou přeplnění jak vázy, rozpolcení názory společnosti, pukají jim jejich keramické hlavy… Nesmyslnost existence se násobí s přibývajícím světlem. Pracovité ruce popraskaly a už jen tak visí podél těla… K obloze vzhlížíme v obavách i s nadějí… A plíce nám naplňují výpary rozkládající se společnosti..